Muzeum československého opevnění pěchotní srub K-S 5 "U potoka" Nejlépe zrekonstruovaný objekt opevnění na Králicku

Vchodová střílnaVstupní chodbička objektu je dvakrát zalomená, aby nebylo možné střílet do nitra srubu. Je uzavřena dvěma plechovými silnostěnnými a plynotěsnými dveřmi, při provozu vnitřní ventilace tak sloužila i jako přechodová chodbička, aby nebyl narušen přetlak uvnitř objektu. Nasávání vzduchu do ventilace objektu probíhá z prostoru vstupní chodbičky před prvními dveřmi.

Jinej kanon ted nemamVe střeleckých místnostech (kasematách) srubu se nacházela hlavní výzbroj. Ve srubu K5 to byl protitankový kanón vz. 36 ráže 47 mm spřažený s těžkým kulometem vz. 37 (zbraň L1) a dva těžké pevnostní kulomety vz. 37 umístěné ve společné lafetě (zbraň M). Všechny zbraně v opevnění se uchycovaly do speciálních lafet. Díky tomu jejich ovládání bylo snadné a přesnost a účinnost střelby vynikající. Prázdné nábojnice se odváděly mimo místnost - ven do tzv. diamantového příkopu. V kasematě je ještě jedna střílna. Do ní se v případě potřeby uchycoval lehký kulomet vz. 26 (zbraň N) určený k postřelování prostoru před vchodem srubu a obvodových překážek v týlu objektu.

Levé křídloProstor na konci chodby v levém ochranném křídle - zde na vnitřní straně týlové stěny jsou umístěna některá důležitá zařízení. Mezi ně patří hlavně ruční ventilátor pro nucený odtah zkaženého vzduchu (zplodiny střelby) z levého zvonu a výsuvný stěnový periskop k pozorování dna diamantového příkopu a předpolí. Uprostřed stěny je jedna ze čtyř střílen srubu pro lehký kulomet - tento postřeloval prostor před hlavními střílnami.

Pěkně zblízkaPancéřové zvony srubu - zvony sloužily k pozorování okolí objektu. Pouze v případě, že nepřítel pronikl blízko ke srubu, posloužily k obraně zbraně zde připravené. K pozorování okolí se používal výsuvný, otočný a 4x zvětšující periskop umístěný v jeho temeni. Pozorovalo se také skrz průzory ve vyjímatelných pozorovacích vložkách umístěných ve střílnách zvonů. V případě potřeby se vložka vyndala a nahradila jinou, ve které byl zalafetovaný lehký kulomet. Munici nahoru do zvonu dopravoval jednoduchý ruční výtah.

Místnost velitele (velitel měl k dispozici samostatnou místnost). V jeho ubikaci byla postel, stůl, skříň a telefon. Se svým sousedem - telefonistou - se mohl dorozumívat přes malé okénko ve zdi.

Místnost telefonisty - malá místnůstka určená pro telefonistu a jeho přístroje. Pomocí vnější podzemní telefonní sítě bylo možné navázat spojení s ostatními objekty linie. Telefonní spojení bylo zajištěno také mezi jednotlivými místnostmi uvnitř srubu.

Ubikace poddůstojníků - poddůstojníci spali od ostatního mužstva odděleně. Konkrétně zde byly umístěny dvě patrové dvojpostele. Svým vybavením se ovšem místnost od ubikací mužstva nijak zvlášť nelišila.

Pancéřové zvony srubu - zvony sloužily k pozorování okolí objektu. Pouze v případě, že nepřítel pronikl blízko ke srubu, posloužily k obraně zbraně zde připravené. K pozorování okolí se používal výsuvný, otočný a 4x zvětšující periskop umístěný v jeho temeni. Pozorovalo se také skrz průzory ve vyjímatelných pozorovacích vložkách umístěných ve střílnách zvonů. V případě potřeby se vložka vyndala a nahradila jinou, ve které byl zalafetovaný lehký kulomet. Munici nahoru do zvonu dopravoval jednoduchý ruční výtah. Hlavní úkol pozorovatele spočíval v řízení palby hlavních zbraní srubu. Spojení s obsluhou zbraní ve střeleckých místnostech bylo hned trojnásobné - zvukovodem, pomocí telefonu a v případě hluku střelby světelným signalizačním zařízením.