Králický Sněžník

Lomený řopík poblíž ChlumuLomený řopík poblíž ChlumuJiž při tvorbě prvních obecných plánů naší pevnostní soustavy v roce 1934 bylo jasné, že vzhledem ke své poloze bude opevnění Kladského výběžku prvořadou záležitostí. Záměr vypracovaný na podzim 1934 počítal s tím, že pevnostní linie začne u Jedliny ( obec asi 1 km východně od Divoké Orlice ) a odtud potom přes kóty Adam (765 m) a Bouda (845 m) sestoupí do blízkosti města Králík, které ale zůstane před vlastní linií. Linie měla vést jižně od města přes Mariánský kopec a Veselku na Maliník. 

Tento plán po prohlídce terénu upravila opevňovací skupina ustavená u Zemského vojenského velitelství Brno. Po jejich úpravách se již linie ocitla před městem. Celkem zde bylo vytyčeno 62 pěchotních srubů, přičemž na 6 místech jich několik spojených podzemními chodbami mělo vytvořit pěchotní tvrze. Dělostřeleckou podporu představovaly 4 baterie děl v polních postaveních u obcí Vitanov, Celné, na Hejnovu a u Šanova.

Linie v okolí kóty Tetřeví HoraLinie v okolí kóty Tetřeví HoraNakonec se ke slovu dostala taktická skupina ŘOPu, která na jaře 1935 snížila počet sam. pěchotních srubů na 38 (nepočítán K-1). Tato podstatná redukce byla umožněna již větší zkušeností důstojníků ŘOP, ale hlavně přesunutím hlavních střílen z výšky 0,6 m na 1,5 m nad terénem. Děla se z polních palpostů ukryla do kasemat a otočných věží dělostřeleckých tvrzí Adam, Bouda a Hůrka. Spory se vedly hlavně o to, kde bude položen důraz na obranu. Francouzi navrhovali Boudu, ale naši důstojníci prosadili Adam a Hůrku.

Takovýto návrh tedy 25. a 26. června 1935 schválil náčelník gen. štábu gen. L. Krejčí. Při tom se stále ještě diskutovalo o přesunutí tvrze Hůrka na kótu Veselka. Vzhledem k dostřelu houfnic na Adamu a nutnosti výstavby dlouhé galerie ke vchodovému objektu z toho sešlo.
V konečné podobě králická linie začíná na kótě Maliník (783 m) u Dolní Moravy, pokračuje jihovýchodním směrem na kótu Výšina (666 m) a odtud dále králickým údolím až na kótu Bouda (845 m). Zde se lomí na severozápad a pokračuje podél státní hranice přes kótu Adam (765 m), Žamberecké lesy, kde překročí řeku Divokou Orlici, Panské pole a hřebeny Orlických hor na kótu Komáří vrch (992 m) Orlických horách.

V polovině června 1935 vzniklo Ženijní skupinové velení č. III (dále ŽSV III), kterému velel pplk. ing. K. Špalek. On se spolu s personálem ŽSV ubytoval v Králíkách ve "Waltrově továrně" a odtud vycházely skupiny měřičů do terénu. Vše se podařilo dokončit do listopadu a na zimu se všichni přestěhovali do Prahy, kde vypracovali plány jednotlivých srubů. Činnost tohoto útvaru byla obnovena 17. června 1936, kdy už několik soukromých firem dostalo zadávací listiny na výstavbu některých podúseků.

Stavbu objektů přímo v terénu i nadále řídilo ŽSV III v Králíkách. Vzhledem k rozsáhlosti prací došlo v roce 1937 k vytvoření dalšího ŽSV X v Rokytnici v Orlických horách, které převzalo dohled nad výstavbou západní části úseku. Hranici mezi těmito skupinami tvořila řeka Divoká Orlice.