Posádka v roce 1938

1938 - Hraničáří při přestávce v evakuaci1938 - Hraničáři při přestávce v evakuaciKdyž v roce 1936 začaly na Králicku vyrůstat první pevnostní stavby, vynořila se před velením armády otázka, kdo bude tyto objekty bránit a střežit před německými špiony. Zpočátku tento úkol plnily samostatné strážní roty sloučené do vyšších jednotek – strážních praporů. Tak byla k 1. 8. 1936 vytvořena v Králíkách samostatná strážní rota pod velením štábního kapitána pěchoty Emanuela Dvořáka. Od 16. 8. měla ve svém stavu 108 mužů. Dne 8. 11. 1936 došlo k založení strážního praporu č. III, jehož součástí se stala i výše zmíněná rota. Praporu velel mjr. pěchoty Jan Prágr, od 3. 2. 1937 vystřídaný mjr. pěch. Josefem Tomečkem. V organizaci služeb pak popisovaný úsek včetně tvrze Hůrka střežila 1. strážní rota (III. praporu) ubytovaná v textilní továrně firmy Walter v Králíkách. Každý srub měl u vchodu malou dřevěnou přístavbu, ve které mohli vojáci využít kamna, pryčny a také polní telefon. Vnitřek srubu byl navštěvován jen minimálně neboť tehdy postrádal jakékoliv vnitřní vybavení.

1938 - Evakuace objektu1938 - Evakuace objektuProvizorní střežení opevnění strážním praporem trvalo do 1. 1. 1938, kdy došlo ke zřízení speciální jednotky pro boj v opevnění – Hraničářského pluku 6 s pozdějším sídlem v Červené Vodě. Místem jeho vzniku se stal Šumperk, kde dne 4. 1. 1938 vyšel první denní rozkaz. Pluku velel plk. pěch. Bohumil Borecký, přičemž organizace pluku nebyla do přijetí podmínek mnichovského diktátu dokončena.
Objekt K-S 5 obsazovali vojáci 11. hraničářské roty štábního kapitána Emanuela Dvořáka spadající provizorně do sestavy IV. praporu Hraničářského pluku 6. Její příslušníci obsazovali objekty K-S 2 až K-S 7. Dne 15. 9. 1938 vznikl strážní prapor L který měl být v budoucnu začleněn jako I. prapor do Hraničářského pluku 6. Do kompetence strážního praporu L měla být převedena zkušená 11. rota, ale zda k tomu opravdu došlo, je nevyjasněnou otázkou.

1938 - Levé křídlo objektu1938 - Levé křídlo objektuPosádku samostatného pěchotního srubu K-S 5 „U potoka” tvořilo 37 mužů. Velitelem objektu byl po vzniku hraničářského pluku 6 jmenován poručík pěchoty František Čech, jenž byl příslušníky 11. hraničářské roty přezdíván „Praotec Čech”. Jako jeho zástupce byl určen četař Rudolf Halama, který již měl v objektu značné zkušenosti, neboť sem býval stabilně přidělován jako velitel stráže. Dalším zástupcem velitele K-S 5 byl i desátník Josef Levínský. Po odchodu četaře Halamy k velitelskému roji hraničářské roty převzal jeho povinnosti desátník Pokorný. Zástupci velitele byli dva proto, že posádka byla rozdělena na dvě části, z nichž jedna konala službu na objektu, druhá pak v kasárnách a po určité době se obě části střídaly.
Po vyhlášení mobilizace byl hraničářský pluk podřízen Hraniční oblasti 36 (brigádní generál Otakar Líčka) o síle posílené pěší divize. Vyšším taktickým celkem byla 2. armáda divizního generál Vojtěcha Luži. Podpisem mnichovské dohody v noci z 29. na 30. září 1938 se oblast Králicka ocitla v tzv. IV. okupačním pásmu, které měla německá armáda začít obsazovat 7. října 1938. Po počáteční nejistotě začala od 2. října evakuace vnitřního vybavení a zařízení pevností a 6. října se jednotky stáhly z opevnění do kasáren a odtud definitivně 7. října odešly směrem k Prostějovu. Při potupném ústupu se podařilo odmontovat zbraně a nejdůležitější zařízení.