Možnosti obrany srubu v roce 1938

Představme si, že nepřítel plánuje útok na srub K5. Co mohl očekávát, co si mohl dovolit, jak na to byli obránci připraveni?

Předpokládejme, že se nepřítel rozhodne projít mezi sruby. Útočné vlny pěchoty doprovázené několika tanky se vysokou rychlostí přibližují k opevněnému pásmu. Až na rachocení tankových motorů je všude zlověstný klid. První vojáci nacistického Wehrmachtu se dostávají k překážkám a vytahují nálože a nůžky, připravené k jejich odstranění. A právě nyní, když se zastaví, snese se na ně z obou stran palba z kulometných dvojčat, zatímco kanóny z kasemat plivají granáty, jež nemilosrdně trhají na kusy tanky znehybněné u překážek.

Po tomto prvním neúspěchu tedy lze ještě zkusit zadýmovat bojiště. To však obráncům nevadí. Speciální úprava lafet umožňuje přesně zasahovat i bez dostatečné viditelnosti a ještě navíc za překážkami jsou v okopech ukryty kulomety řadové pěchoty, jez čelní palbou doplňují dílo zkázy.
Nezbývá než zaútočit přímo na samotné objekty - třeba přímo na K5. V případě těžkého ostřelování musel útočník počítat s tím, že může zasáhnout přímo pouze strop silný 2 metry nebo čelní, 225 cm silnou stěnu, navíc obestavěnou 4 metry silnou vrstvou kamenné rovnaniny zakrytou hliněným záhozem silným u paty až 25 metrů. Nepřítel mohl z předpolí ohrozit přímo pouze malé, silné a střely dobře odrážející zvony.

Zbývá tedy zaútočit na citlivá místa - střílny a vchod. Obojí je k obraně velmi dobře připraveno. Střílny hlavních zbraní jsou kryté krakorci. To vylučuje použití houfnic a minometů - zbraní střílejících horní skupinou úhlů. Zbývá tedy přímá střelba kanóny. Ty ale mohou pálit přímo pouze z menších vzdáleností a při střelbě se dostanou do palebného vějíře hlavních zbraní srubu. Střílny zas tak citlivé nejsou a zbraně v nich může umlčet pouze několik přesných zásahů. Každé místečko v palebném vějíři kanónu a kulometů srubu je přesně zaměřeno. Překážkový systém navíc útočníka zdrží a zaměstná, a toho dokáže obsluha zbraní využít k pečlivému míření. Možná se podaří pěchotě proniknout až ke srubu, a může se pokusit zaútočit zblízka. Co ji poté očekává? Ve spouštění náloží těsně ke střílnám ze stropnice srubu brání opět krakorec. V přístupu až těsně před střílny nebo ukrytí se pod nimi zabraňuje 3,1 metrů hluboký a 1,5 metrů široký "diamantový" příkop. Navíc prostor před střílnami není právě bezpečný. Vždyť kulomety zde umístěné mohou společně vystřelit v jedné minutě až 1500 ran, může se také přidat protitankový kanón střelbou speciálních protipěchotních střel - kartáčů. Prostor před střílnami chrání navíc lehký kulomet, k tomuto účelu speciálně určený.

Další možností je zaútočit přímo na vchod. Vchod v týlu objektu chrání kromě mohutného krakorce "pouze" dva lehké kulomety a dva granátové skluzy. Pomocí granátů z nich spouštěných je možné chránit všechna místa u týlových stěn, která není možno postřelovat zbraněmi srubu. Podaří-li se umlčet oba kulomety a granátové skluzy chránící vchod, bude pro posádku nejlepší požádat okolní objekty a tvrze o podpůrnou palbu. Tvrzové dělostřelectvo během okamžiku zasype srub a jeho bezprostřední okolí smrští tříštivých granátů. Ty objektu neublíží, a možná ani útočníkům - těm, co včas utečou.

Pochopitelně, že nejsou uvedeny všechny formy útoku, ale ani obrany. Vždyť o této problematice je možné napsat samostatnou publikaci.

Dnes můžeme ke srubu K5 přistoupit bez obav, naopak každý je zde vítan. Do objektu se vchází dvakrát zalomenou vstupní chodbičkou. To proto, aby se zamezilo možnosti přímé palby do vnitřku srubu. Vlastní vstup dále chránila masivní mříž postřelovaná z vchodové střílny a dvoje silnostěnné plechové dveře silné 3 (první) a 1,5 (druhé) cm. Dveře byly vyztužené soustavou vzpěr a první z nich navíc zajištěné ocelovou záporou.

Při útoku v říjnu roku 1938 by německé vojáky přivítal k boji připravený objekt. V kritických dnech byly uzavřeny průchody v plně dokončených překážkách v okolí, byly částečně strženy maskovací konstrukce před střílnami a vchodem do objektu. Posádka se chystala k boji, nikdo nesměl sáhnout na železné zásoby přípravené pro případ obklíčení. Teprve nyní vojáci plně ocenili náročný výcvik a přípravu. Hlavní zbraně srubu K5, instalované už před několika měsíci, byly připraveny k palbě. Pouze ze zvonů, zejména z prostředního pro těžký kulomet, by se střílelo obtížně, protože se doposud nepodařilo dodat speciální lafety a zbraně se uchycovaly pouze provizorně. Podlážky, které zde také chyběly, se daly snadno - i když neplnohodnotně - nahradit dřevěnými.

Ve srubu se nacházelo dostatečné množství nábojů přivážených sem do poslední chvíle. I tak armáda plánovala, že bude muset zásobovat pevnosti průběžně i během bojů. Mělo se tak dít převážně v noci. V případě úseku Červený potok měl vlak z Hanušovic dovézt denně 10 až 20 tun munice. (Což není ale nic oproti tomu, co měly denně vystřílet dělostřelecké tvrze. Například tvrz Dobrošov u Náchoda měla mít denní spotřebu munice až 56 tun).

Bojeschopnost srubu významně zvyšovala také dokončená a funkční filtroventilace, na svých místech byly i všechny čtyři ventilátory pro odtah zplodin ze zvonu a strojovny. Dieselagregát srubu stál připraven ke spuštění, elektroinstalace uvnitř srubu byla zcela dokončena. Svoji funkci také spolehlivě plnilo vodní čerpadlo a další části vodoinstalačního systému.

Fungovalo telefonní spojení, i když zdaleka ne v takovém rozsahu, v jakém se plánovalo, protože síť podzemních pevnostních kabelů měla místy ještě větší či menší mezery. Zřejmě byly proto instalovány i klasické polní telefony. Telefonní spojení uvnitř srubu bylo dokončeno, položeny byly také telefonní linky pro spojení s jednotkami v okolí srubu. Do poslední chvíle se pracovalo na instalaci zemního telegrafu a pravděpodobně i tady se podařilo v kritických dnech práci dokončit.

V okolních vesnicích bylo v září 1938 již jen minimum obyvatel. Místní lidé, převážně čeští Němci, v drtivé většině utekli za hranice do Německa, kde doufali, že jim bude lépe. Ostatně, díky pevnostem byl jejich pohyb na našem území omezen. Na hřebenech Sušiny byly všechny turistické stezky křižující novou linii lehkého opevnění pro civilisty uzavřeny. Případný turista, který by zákaz porušil, se lehce mohl dočkat obžalování ze špionáže. Silnice v údolí, přes které vedla linie těžkého opevnění, byly pravidelně na každou noc zatarasovány protitankovými překážkami. A lidé, kteří měli svá políčka v pásmu kolem pevností, museli pravidelně chodit na vojenskou správu nechat si schválit, zda mohou vysadit ten či onen druh plodiny, nebo zda mohou kolem řeky vysekat křoví, či zda si mohou v okolí svých domů zasadit stromy... To vše například proto, aby náhodou nebyla snížena bojová hodnota pevností, ze kterých by přes vzrostlou kukuřici nebyl dostatečný výhled.