„Vztažný bod 12, vpravo 2, dálka 7!“

„Vztažný bod 12, vpravo 2, dálka 7!“, hlas velitele mě vytrhává ze zamyšlení nad tím, jak následující minuty zvládnu.
„Dálka 7“ opakuji a ruce automaticky pohybují s lafetou k bodu na panoramatické mapě nad zbraněmi. „Vidím!“ potvrzuji identifikaci cíle a čekám na další rozkaz. Ruce se potí a i po zádech mi stéká kapka potu. Těžko říct, jestli je to pálícím sluncem nebo nervozitou před diváky.
„Oba kulomety 20 ran!”
Tisknu obě spouště, kulomety začnou polykat první náboje z pásů a v záměrném dalekohledu se objevuje dým po výstřelech, který znesnadňuje pozorování cílové plochy. Při kadenci 500 ran za minutu nelze stihnout počítat jednotlivé výstřely, tak velených 20 výstřelů určuji odhadem, pouštím spouště a hlásím „Hotovo“.
„Vztažný bod 14! Vlevo 3, níže 1, dálka 9!“, zazní další povel.
„Dálka 9!“.
„Pravý kulomet 30 ran pálit!“
Opět tisknu spoušť a čekám na zvuk výstřelu, ten ale nepřichází. „Závada“, bleskne mi hlavou, bez přemýšlení znovu natahuji kulomet, spouštím a snažím se splnit střelecký úkol. Ať se snažíme s pomocníkem sebevíc, přesto očekávaná rána nevyjde, závadu musíme hlásit veliteli obsluhy a úkol plníme druhým kulometem.
Pak přijde na řadu výměna střelců; každý z obsluhy kulometného dvojčete musí být schopen zastoupit za jiného člena. Po odstřílení všech palebných úkolů a nástupu u zbraně jsme odměněni potleskem přihlížejících diváků. Ten je třešničkou na dortu k již tak příjemnému pocitu, že jsme si vyzkoušeli střelbu z kulometů patřících do výzbroje pěchotního srubu i z pevnostní lafety…

Uvedené řádky jen slabě popisují účast několika členů našeho klubu na akci „Kulomety v Lichkově“, která proběhla u tamního muzea v pěchotním srubu K-S 32 dne 17. srpna 2013. Různé kluby zabývající se časovými obdobími historie československé armády od legií až po konec druhé světové války zde předvedly výcvik i činnost kulometů, které naše armáda kdy používala. Ať už se jednalo o francouzský Hotchkiss (legie), Schwarzlose vz. 24, BREN či druhoválečný MG42 jako představitel kořistní výzbroje a další.
Náš klub měl zásadní podíl na ukázce kulometu vz. 26 („lehký“) a kulometu vz. 37 („těžký“) používaných ve druhé polovině 30. let, a to jak v jejich polním nasazení, tak zejména v použití pevnostním. K-S 5 totiž zapůjčila ze svých expozic lafetu pro dvojče těžkých kulometů pod beton (DZ-4), spolu s kolegy z jižní Moravy, Náchodska a Trutnovska složila jejich obsluhu a poté během celého dne zbraně v různých podobách předvedla. Nejenže jsme lafetu demontovali z naší levé střelecké místnosti a zajistili její dopravu, ale také vyrobili její provizorní uchycení poté, co vyšlo najevo, že do originální střílny původem ze cvičného objektu v Žárovicích zapůjčené z Vojenského historického ústavu lafetu nelze namontovat. Jako montéři se vyznamenali hlavně Karel Majzlík s Kubou Vlosinským, bez kterých by kolegům z K-S 32 zbyly jen oči pro pláč.

Celkově se akce velmi podařila, což ostatně je možno dohledat na internetu v článcích zabývajících se přímo celou ukázkou. Z pohledu K-S 5 se jednalo o zdařilou propagaci a z pohledu mého o jedinečný zážitek při vyzkoušení střelby ze zbraní a lafetace, které sice v našem muzeu máme, ale vzhledem k jejich úřednímu znehodnocení je nelze vyzkoušet „na živo“. Myslím, že lidí, kteří si vyzkoušeli střelbu z pevnostní lafety, v naší republice moc není…

Zdařilá reportáž z pevnostních střeleb je také na webu "Nazdárků" tady.

FOTOGALERIE ZDE: 
Kulomety v Lichkově